MUZIKOFILETIKA

Nyní se zaměřuji především na skupinovou muzikofiletiku. Muzikofiletika je realizována bez diagnostického a terapeutického záměru, vychází ze základů muzikoterapie a stojí mezi hudbou a terapií. Probíhá formou pravidelných setkání v domluvené frekvenci.
Mezi její benefity patří rozvoj komunikace a sociálních interakcí, podpora uvolnění a regulace emocí, rozvoj smyslového vnímání, podpora kognitivních funkcí, rozvoj motorických dovedností a celková podpora kreativity. Konkrétní náplň hodiny záleží na věku a preferencích skupiny.

Muzikofiletika - příklad z praxe v základní škole speciální:

V úvodu setkání se hraje a zpívá uvítací píseň, ve které zazní jméno každého účastníka. Následující program je tvořen na míru daného ročního období a podle potřeb skupiny. Může sem patřit třeba rytmické cvičení se zapojením těla, píseň, kterou se naučíme doprovodit pomocí boomwhackers nebo laděných zvonků, hudební pohádka, skupinová improvizace na dané téma, relaxace a samozřejmě také krátká reflexe aktivit a píseň na rozloučenou.
Mezi pomůcky potřebné pro toto setkání může patřit z nástrojů kytara, Orffovy nástroje, boomwhackers, buben, sansula a tongue drum, dále pak zalaminované barevné obrázky k aktivitám a zvukové hračky.

MUZIKOTERAPIE

V malé míře poskytuji také individuální muzikoterapii. Zde už se jedná o terapeutický proces; patří sem diagnostika klienta, určení cílů terapie a také kontrakt, v němž klient podepisuje souhlas s podmínkami muzikoterapie. Pomocí různých muzikoterapeutických metod se postupně rozšiřuje náhled na daný problém. Muzikoterapie je časově omezená; končí vyřešením daného problému, nebo rozhodnutím klienta/klientky či muzikoterapeutky. Jakožto studentka muzikoterapie pracuji pod supervizí.

Muzikoterapie - příklad z praxe:

Klientka, 7 let, má strach z neznámých zvuků. Cílem muzikoterapie je snížit její strach ze zvuků. Při pravidelném setkávání se postupně v klidu seznamuje s různými nástroji a také jejich zvukem prostřednictvím her, písniček a příběhů. Mezi klientkou a muzikoterapeutkou vzniká vztah, ve kterém roste vzájemná důvěra. Postupně si zvyká na prostředí i různé zvuky a jejich proměnlivou intenzitu. V rozhovoru s rodiči je patrné, že se její strach ze zvuků postupně mírní i v běžném životě. Nyní je možné terapii ukončit, určit si nový cíl, nebo například zařadit klientku do muzikofiletické skupiny, kde se její sluchová tolerance a hudební schopnosti mohou dále rozvíjet.